OpenAI navrhuje 'New Deal' pro éru AI

Sam Altman chce zachránit kapitalismus před technologií, kterou sám buduje. V rozhovoru pro Axios přirovnal svůj nový policy dokument k Rooseveltovu New Dealu z 30. let minulého století. Tentokrát ale nejde o reakci na hospodářskou krizi. Jde o přípravu na krizi, která podle Altmana teprve přijde, až superinteligence přetvoří pracovní trh, ekonomiku i samotnou strukturu moci.

Dokument se jmenuje Industrial Policy for the Intelligence Age: Ideas to Keep People First a vyšel 6. dubna 2026 v momentě, kdy americký Kongres připravuje AI legislativu. Je to třináct stran, dvacet konkrétních policy návrhů a jeden zásadní problém: firma, která navrhuje pravidla hry, je zároveň firma, která tu hru vyhrává.

Co OpenAI navrhuje

Dokument staví na dvou pilířích: otevřená ekonomika s širokým přístupem k AI a odolná společnost s účinnými pojistkami.

Nejradikálnějším návrhem je veřejný investiční fond, do kterého by přispěly AI firmy. Fond by investoval do diverzifikovaných aktiv zachycujících růst AI sektoru a výnosy by se rozdělovaly přímo občanům. Analogie s norským ropným fondem se nabízí, a OpenAI ji přímo používá: AI jako nový přírodní zdroj, jehož zisky nemají končit jen u těch, kdo ho těží.

Druhým velkým návrhem je zdanění automatizované práce, takzvaný robot tax. Myšlenka, kterou Bill Gates představil v roce 2017, se teď vrací v podání firmy, která roboty staví. OpenAI navrhuje přesun daňové základny od mezd ke kapitálovým ziskům a korporátním příjmům. Logika je prostá: pokud AI nahradí mzdy, které dnes financují sociální pojištění, musí se daňová základna přesunout tam, kde peníze skutečně jsou.

Třetí pilíř tvoří automatické bezpečnostní sítě. Místo politických debat o tom, kdy je krize „dost velká", navrhuje OpenAI data-driven systém: když metrika displacement překročí přednastavený práh, automaticky se aktivuje podpora. Pojištění v nezaměstnanosti, mzdové pojištění, přímá finanční pomoc. Když se situace stabilizuje, podpora klesne. Bez nutnosti hlasování v Kongresu pokaždé, když zavře další továrna.

A konečně: čtyřdenní pracovní týden. Třicet dva hodin bez snížení platu, s pilotními programy pro zaměstnavatele a odbory.

Proč to dává smysl

Problém, který Altman popisuje, je reálný. AI koncentruje zisky u firem s nejlepšími modely, nejlevnějším compute a nejširší distribucí. Historická analogie s industrializací drží: tehdy trvaly dekády, než společnost vytvořila instituce (odbory, sociální pojištění, pracovní právo), které redistribuovaly zisky z továren k těm, kdo v nich stáli u pásů. Altman říká: tentokrát to udělejme proaktivně.

Automatické triggery jsou chytřejší mechanismus, než nabízí většina policy návrhů z tech sektoru. Odstraňují politický ping-pong a nahrazují ho měřitelnými metrikami. Veřejný fond má fungující precedenty od Aljašky po Norsko.

A Altman alespoň přiznává, co většina tech CEO popírá: že AI způsobí masivní job displacement a že „nové pracovní příležitosti" nezačnou magicky padat z nebe ve stejný moment, kdy ty staré zmizí.

Proč to vzbuzuje podezření

Anton Leicht z Carnegie Endowment for International Peace nazval dokument „PR prací, která poskytuje krytí pro regulační nihilismus." Velké myšlenky, které vypadají zodpovědně, zatímco firma staví plnou rychlostí.

A tohle je jádro problému. Dokument nic nezavazuje, nic nežádá přímo od OpenAI, nic neobětuje a nepřevádí žádnou reálnou hodnotu. Navrhuje, aby vláda vytvořila fond. Aby vláda zdanila automatizaci. Aby vláda pilotovala čtyřdenní týden. OpenAI v celém dokumentu vystupuje jako moudrý rádce, ne jako subjekt, na který by se pravidla vztahovala.

Kritici mluví o tom, že OpenAI „provádí performance odpovědnosti ve washingtonském jazyce, zatímco odmítá převést reálnou hodnotu od firem, které zachytí AI zisky, ke komunitám a pracovníkům, kteří nesou náklady."

Timing je rovněž výmluvný. Dokument vyšel ve stejný den, kdy The New Yorker publikoval výsledky osmnáctiměsíční investigace do OpenAI, která zpochybnila Altmanovu důvěryhodnost v otázkách AI safety. Bývalý spoluzakladatel Ilja Sutskever v ní tvrdí, že Altman byl ohledně bezpečnostních protokolů firmy klamavý. Na to si načasovat policy paper o záchraně společnosti vyžaduje buď špatné štěstí, nebo velmi dobrý PR tým.

Jeden problém, který nikdo neřeší

Dokument navrhuje redistribuci peněz. Ale ne redistribuci moci. Kdo rozhoduje, co superinteligence dělá? Kdo má přístup k nejlepším modelům? Kdo definuje „containment playbooks" pro autonomní AI systémy, o kterých dokument otevřeně mluví?

Public Wealth Fund ti dá dividendu. Ale hlas u stolu, kde se rozhoduje o architektuře systémů, které přetvoří společnost, nedostaneš. OpenAI navrhuje, aby byli lidé ekonomicky kompenzováni za transformaci, nad kterou nemají žádnou kontrolu.

To není New Deal. New Deal přetvořil mocenské vztahy mezi kapitálem, prací a státem. Rooseveltovy reformy daly odborům kolektivní vyjednávání, vytvořily SEC pro dohled nad finančními trhy, zavedly Glass-Steagallův zákon oddělující komerční a investiční bankovnictví. Altmanův „New Deal" navrhuje, aby ti, kdo budou AI nahrazeni, dostali podíl na zisku těch, kdo je nahradili. Bez jakékoliv strukturální změny v tom, kdo má moc.

Co z toho plyne

Altmanův dokument je nejambicióznější policy návrh, jaký kdy vyšel z AI firmy. To je zároveň pochvala i problém. Firma, která je hlavním beneficientem AI růstu, navrhuje regulační rámec, ve kterém bude sama operovat. Firma, jejíž CEO čelí vyšetřování o důvěryhodnosti, publikuje vizi důvěryhodné společnosti. Firma, která mluví o superinteligenci jako o jistotě, staví celou policy architekturu na předpokladu, který se může ukázat jako předčasný.

Správná reakce na Altmanův New Deal není odmítnutí. Problémy, které popisuje, jsou skutečné. Správná reakce je otázka: proč by pravidla pro technologii, která přetvoří společnost, měla navrhovat firma, která tuto technologii staví a prodává? A proč se v dokumentu o redistribuci bohatství nemluví o redistribuci rozhodovací pravomoci?

Historický New Deal nevznikl v kancelářích Standard Oil. Vznikl jako reakce na mocenskou asymetrii, kterou Standard Oil pomohl vytvořit. Pokud Altman opravdu chce New Deal pro éru AI, měl by být první, kdo se přihlásí k tomu, že potřebuje regulátora, ne rádce.