iSoud: soudcům má do několika měsíců psát podklady k rozsudkům AI. Na zásadní otázky zatím chybí odpovědi

Soudce si nejdřív zvolí, jak chce rozhodnout. Pak nahraje žalobu a vyjádření žalovaného, nebo napadený rozsudek a odvolání, a systém mu připraví shrnutí věci a podklady pro argumentaci. Tak popsal místopředseda Vrchního soudu v Praze Roman Horáček systém iSoud, který podle Lupy může začít fungovat „v řádu měsíců“. Podle České justice zkušební verze už běží a systém by mohl uvolnit přes 229 tisíc hodin soudcovské práce ročně, což Horáček přirovnává k roční kapacitě jednoho okresního soudu.

Pokud se to podaří, půjde podle dostupných informací o první nasazení generativní AI přímo do přípravy soudních rozhodnutí v Česku. A přesně tuhle činnost evropský AI Act řadí mezi vysoce rizikové. Z toho, co je o iSoudu zatím veřejně známo, ale nelze posoudit, jak s tím projekt počítá. Chybí jméno dodavatele modelu, metodika výpočtu úspor i to, kdo bude za systém právně odpovídat.

Co iSoud umí

Podle dostupných popisů systém pracuje pro soudy prvního stupně i pro odvolací senáty. Umí číst textové soubory i skeny přes OCR. Uživatel mu může zadat prioritní otázku, například promlčení, a systém se na ni zaměří. Judikaturu má podle České justice brát jen z definovaných důvěryhodných zdrojů a neověřená rozhodnutí vynechávat.

Ochranu osobních údajů řeší pseudonymizace. Před zpracováním systém nahradí údaje účastníků neutrálními označeními a ke skutečným hodnotám se vrací až ve výstupu. Lupa výslovně píše, že k „poskytovateli jazykového modelu“ jdou jen pseudonymizované texty. Systém tedy zřejmě volá externí komerční model, nikoli model provozovaný na serverech justice. Soubory se podle popisu projektu neukládají na disk a záznamy se mají automaticky mazat.

Vyvíjí ho Centrum pro digitalizaci a umělou inteligenci v justici (CENDAI), které Horáček založil na začátku roku 2025. Na červnové konferenci AI & JUSTICE ho představil ještě pod názvem iSoudce. Ze stejné dílny pochází databáze rozhodnutí vrchních soudů, chatbot pro občany Čenda a veřejná databáze AI halucinací v soudních řízeních. Projekty podle Lupy z května vznikaly „zdola“ a stály dohromady zhruba 800 tisíc korun. Čenda je postavený v nástroji Lovable nad modelem Claude. U iSoudu zdroje model neuvádějí.

Ministr spravedlnosti Jeroným Tejc nasazení AI na soudech podporuje. Bez ní podle něj justice nedokáže obstát, a to ani kapacitně.

Kde narazí na AI Act

Příloha III AI Act v bodě 8 písm. a) označuje za vysoce rizikové systémy určené k tomu, aby pomáhaly justičnímu orgánu „in researching and interpreting facts and the law and in applying the law to a concrete set of facts“. Systém, který ze spisu vybere relevantní skutečnosti, dohledá judikaturu a připraví argumentaci pro konkrétní výrok, dělá na první pohled přesně tohle.

Nařízení ale nabízí výjimku. Podle článku 6 odst. 3 systém z přílohy III není vysoce rizikový, pokud například vykonává jen úzký procedurální úkon nebo „přípravný úkon“ k posouzení. Shrnutí spisu by se do této kategorie vejít mohlo. U argumentace psané směrem k předem zvolenému výsledku je to mnohem spornější. Kdo se na výjimku odvolá, musí své posouzení zdokumentovat a systém zaregistrovat do databáze EU.

Časově má projekt prostor. Povinnosti pro vysoce rizikové systémy z přílohy III se po přijetí balíčku Digital Omnibus posunuly z 2. srpna 2026 na 2. prosince 2027. Pokud iSoud naběhne příští rok, bude rok fungovat dřív, než se na něj tyto povinnosti začnou vztahovat. To ale neodpovídá na otázku, kdo je v tomto případě „poskytovatel“. Je to CENDAI, Vrchní soud, ministerstvo, nebo firma, jejíž model systém volá? Na tom závisí, kdo bude povinnosti plnit.

Největší riziko popsal sám autor

Nejpřesnější kritiku iSoudu přitom formuloval sám Horáček. V květnovém rozhovoru pro Lupu za největší nebezpečí označil, že systém soudci nabídne hotový výsledek a „pak může převážit běžná lidská lenost“. „Musíme zabránit tomu, aby soudce nebyl nahrazen de facto v realitě, i když ne formálně na papíře,“ řekl.

Design iSoudu na to odpovídá tím, že výrok volí soudce a systém dodává jen argumentaci. To je rozumná pojistka, ale ne úplná. Výzkum takzvaného automation bias (sklonu přebírat výstupy automatizovaných systémů bez dostatečné kontroly) opakovaně ukazuje, že roli hraje i pracovní zátěž a důvěra v systém. Soudce, který si zvolí výrok a dostane k němu přesvědčivě znějící odůvodnění, nemusí mít důvod ho zpochybňovat. Systém navíc vybírá, které skutečnosti a které judikáty považuje za relevantní. Tím rámuje i to, co soudce v argumentaci neuvidí.

Halucinace Horáček zatím za velký problém nepovažuje. Podle České justice ví jen o zhruba pěti českých případech. „Všichni o tom mluví, ale čísla nejsou,“ řekl. Omezení zdrojů judikatury na ověřené databáze toto riziko snižuje, ale neodstraňuje. Model může citovat existující rozhodnutí a přitom mu připsat jiný význam.

Jak to dělají jinde

Německé soudy zkoušejí AI asistenty několik let, ale v úzce vymezených masových agendách. Systém OLGA u Vrchního zemského soudu ve Stuttgartu podle článku LTO z roku 2023 třídí tisíce „dieselových“ odvolání podle parametrů vozu a sám nerozhoduje. Frankfurtská FRAUKE pro spory o odškodnění leteckých pasažérů už navrhuje formulace rozhodnutí, ale jen v jednom typu typizovaných sporů. iSoud míří šířeji, na civilní agendu obecně.

Britská justice zvolila jinou cestu. Soudci mají na služebních zařízeních Microsoft Copilot Chat a pravidla z dubna 2025 jim říkají, že AI je „poor way of conducting research“ a že soudce osobně odpovídá za vše, co vyjde pod jeho jménem. Shrnování textů guidance připouští, právní analýzu z veřejných chatbotů ne. Copilot Chat mimochodem spustil pro resort justice i odbor informatiky ministerstva spravedlnosti, a to už v únoru 2025. Veřejně dostupná pravidla pro jeho používání soudci jsme nedohledali. Vrchní soud v jiné odpovědi na žádost o informace uvedl, že s ohledem na nezávislost soudců neexistují závazné pokyny, jak mají v otázkách spojených s AI postupovat.

Co by mělo být známo před spuštěním

Pět otázek, na které veřejné zdroje zatím neodpovídají:

Model a dodavatel. Který jazykový model iSoud volá, kde běží a za jakých smluvních podmínek se zpracovávají pseudonymizovaná data?
Metodika úspor. Z jakých předpokladů vychází číslo 229 tisíc hodin?
Právní ukotvení. Kdo je provozovatelem a poskytovatelem ve smyslu AI Act a zda projekt počítá s výjimkou podle článku 6 odst. 3, nebo s režimem vysoce rizikového systému.
Transparentnost vůči účastníkům. Dozví se strany sporu, že podklady k rozhodnutí v jejich věci připravila AI?
Evaluace. Jak se bude měřit, jestli soudci výstupy skutečně kontrolují, a ne jen přebírají?

Česká justice je na tom paradoxně dobře. Má vlastní lidi, kteří technologii rozumí a o rizicích mluví otevřeně. Debata o iSoudu proto nemusí stát na otázce, jestli AI nahradí soudce. Podstatnější je, jestli soudce bude dál sám psát odůvodnění, nebo ho bude jen schvalovat.